Nice, královna a hlavní mĕsto franczouské Riviery, mĕsto vöech zálib, zářících oslav, festivalů a dlouhých, bláznivých, provonĕných nocí na břehu Středozemného moře; Nice, mĕsto palaců a kasin.

 

Kromĕ této lákavé pohlednice existuje mĕsto a hrabství, které si zaslouûí vice pozornosti.

 

Zámĕrem této stránky, je Vám odhalit a přiblíûit pravou přirodu, hluboké bohatství tĕchto míst, jako i úûasnou kreativní aktivitu jeho obyvatel, neboť historie Nice, dlouhá a komplexní, si vytvořila zvláötní a osobitý ráz, který se udrûel do dneöní doby. Její historie je velice rozliöná od obrazu bohatství, hojnosti a sladké nečinnosti, spojená se jmenem Nice.

 

Často kultura, tradice a mentalita domorodců uniká kontrastnímu obrazu, který o ní máme.

 

Půvoďnĕ okolí Nice není bohatý kraj. Je to území hornaté, o rozmĕrech 3.000 km s úzkou mořskou fasadou, od Nice ke Cap D’Ail.Chudoba v minulých stoletích byla jeho výrazným znakem. Nice ûila převáûnĕ z chudého tranzitního obchodu mezi Marseille a Gênes a mezi mořem a Piemont, exportující převáûnĕ olivový olej, dřevo a kůûi z hor, a trpící chronickým nedostatkem potravin, který se objevil při kaûdém konfliktu. Tato chudoba se v dneöní dobĕ odráûí v místní kuchyni. Recepty jsou z jednoduchých produktů, ale velice chutné a rafinovane.

 

Dlouhou dobu opravdová hodnota Nice a jejího okolí byla její strategická poloha. Na jedné stranĕ otevřená moři, na druhé stráûce jiûních, alpských pasáûí.

 

V roce 1860 hraství Nice objevilo novou vlast, Francii. Naučilo se nĕkdy s tĕûkostmi jí poznat a včlenit se do ní.

Za sto čtyřicet let, Nice se obohatila ze 44.000 na 370.000 obyvatel. Vidí rozkvétat turistiku, vynalezne moderní zahradnictví, staví na okolních kopcích zámky a rezidence milionářů a aristokracie. Buduje ulice a bulváry, staví pomoci italských emigrantů kasina, operu a hotely s neuvĕřitelným luxusem. V tomto mezinarodním víru, identita původních obyvatel, skromných a jednoduchých, se udrûuje díky jazyku, opouötí přední scénu, aniû by opravdu vymizela. Mnozí autoři, napřiklad Francis Gag (1900-1988), důleûité společnosti, jako Academia Nissarda, zaloûená v roce 1904, jí hájí a neustále rozvíjejí.

Od roku 1930, začíná hromadná letní turistika, která přispívá jeötĕ více k obrazu slunce, sladké nečinnosti, ubírá duöi původním obyvatelům, středomořským, latinským, Řeckým a horalům, chudým a silným, jednoduchým a milujícím.

Dominantní kultura vlasti a státu, ignoruje a zapomíná na sloûitost a jemnost místní společnosti s různou kulturou.

Přitom jsou to oni, co pod netečnými palmanů, v tichých uličkách starého mĕsta Nice, v průmyslových čtvrtích přistavu, v zastínĕných horských cestách, okouzlují srdce návötĕvníků. Tento kraj musíme objevit, abychom pochopili jeho pravdu a jeho bohatství, které se skryvá za pohlednicemi.

 

Buďte vítáni na naöí stránce, buďte vítáni u nás.